Občané Prahy 1

Lidové noviny: Proč není dobré zastavět náměstí u hotelu InterContinental novým obchodním pavilonem, vysvětluje Richard Biegel

Budoucnost Starého Města? Vizualizace čtyřpatrového obchodního pavilonu na náměstí Miloše Formana. STUDIO NEOVISUAL

Soukromý vlastník se pokouší prosadit na pražské náměstí Miloše Formana proti hotelu InterContinental výstavbu čtyřpodlažního obchodního pavilonu. A to i přesto, že nový Metropolitní plán není schválený a současný územní plán náměstí definuje jako nezastavitelné veřejné prostranství ve stabilizované oblasti. Stanovisko Klubu za starou Prahu vysvětluje jeho místopředseda Richard Biegel.

LN Proč považujete stavbu za urbanistickou i architektonickou chybu?

V případě náměstí Miloše Formana se potkaly dva urbanistické světy. Asanační, vycházející z blokové zástavby hlavní Pařížské třídy směřující k řece, a svět architektury modernistického uvažování 60. a části 70. let 20. století. Na tomto místě stály domy, které byly těžce postiženy za války, a když se v 60. letech hledala místa v Praze pro významné veřejné stavby, hotely nebo obchodní domy, vytipovala se tato lokalita. Tehdy nešlo jen o hotel InterContinental, ale plánoval se i hotel v Revoluční ulici a další stavby, nicméně InterContinental byl jako jeden z mála opravdu postavený.

Důležité je, že už v době, kdy se projektoval, existovalo silné povědomí o památkových kvalitách bezprostředního okolí a celé staroměstské struktury. A tehdy se začala brát vážně i předcházející asanační zástavba. Karel Filsak neměl lehkou situaci. Vložil sem jednu solitérní stavbu a vědomě vstoupil do prostředí, které bylo stabilizované. Záměrně je svým projektem vypointoval a urbanisticky dokončil.

LN Můžete definovat, co je proluka a co prostranství?

Obecně lze říci, že proluka je místo, které se nachází mezi dvěma štítovými zdmi. Navíc je to často místo v pevné uliční struktuře, kdy dotvořit blok, náměstí nebo ulici je naprosto logické. Vzpomeňme si na proluky v 90. letech, Myslbek nebo Karlovo náměstí. Naproti tomu prostranství, v tomto případě náměstí, je jasně definované fasádami okolních budov. Rozhodnutí, že u hotelu InterContinental je náměstí, nebyl náhodný proces, jsme v historicky chráněné památkové rezervaci. Tato místa není možné svévolně zastavovat. Spornou roli zde mimochodem hraje připravovaný Metropolitní plán. V jeho návrhu je náměstí Miloše Formana označeno jako stavební parcela, stejně jako například smyčka romantické Chotkovy silnice na Malé Straně.

LN Takže i tam by se mohlo stavět?

Tento příklad je obzvlášť alarmující: Chotkova silnice vznikla v 19. století jako krajinná promenádní cesta, z níž se mělo obdivovat panorama města. Na sklonku 19. století do ohybu silnice postavili činžovní dům, který její kompozici narušil. Již v meziválečné době bylo zřejmé, že to byla urbanistická chyba, a uvažovalo se o jeho zboření. K tomu nakonec došlo v 60. letech, čímž byla romantická krajinná kompozice obnovena. Dnes je tam park, stejně jako za hraběte Chotka. Proto mě fascinuje, jak se idea znovu tam něco postavit mohla v Metropolitním plánu objevit. Stejné je to s náměstím u hotelu InterContinental. Stačí se vrátit do 60. a 70. let a reflektovat dobovou diskusi. Snadno zjistíme, že hotel tam byl postaven tak, aby dominoval novému náměstí, takže se teď nemůžeme tvářit, že to je proluka. Není.

LN Proč se dnes dezinterpretují výsledky rozumných rozhodnutí?

Vstoupila do nich idea, se kterou tehdy nikdo nemohl počítat. A sice že se dá těžit z dobré adresy, v tomto případě Pařížské ulice. Je to nebezpečná logika, která by mohla vést k tomu, že máme ještě spoustu krásných míst v centru a jinde, která by se tímto způsobem mohla využít. Což by bylo nejen krátkozraké, ale i nearchitektonické. Není tady de iure co řešit, a přesto jedna instituce za druhou návrh povolují s tím, že napravujeme hříchy minulosti, které se ale v tomto případě nestaly. Jsme uprostřed podivného manipulativního procesu, který nás chce přesvědčit, že novostavba spasí prostor, který je údajně nehotový.

Richard Biegel FOTO ARCHIV MAFRA

LN Kdo má pravomoci rozhodnout o tom, že veřejné prostranství se nemůže stát parcelou využitelnou pro účely, ať už jsou jakékoli?

Každý musí respektovat platný územní plán a pro zástavbu náměstí by byla nutná jeho změna, která se zatím neprojednává. V  případě zastavitelného území je finální rozhodnutí na stavebním úřadu, což je státní správa v přenesené působnosti a různé stupně a orgány řízení se k tomu vyjadřují. Národní památkový ústav (NPÚ) má bohužel hlas pouze poradní. Ten v tomto případě jasně definoval, proč je prostor nezastavitelný, proč je to náměstí a jaké jsou jeho hodnoty. Bohužel odbor památkové péče pražského magistrátu, který je pověřen výkonem státní správy v oblasti památkové péče, názory památkového ústavu často nerespektuje. V tomto případě se souhlas památkového odboru opřel i o názor Institutu plánování a rozvoje (IPR), který zástavbu uvítal s tím, že odpovídá Metropolitnímu plánu, který však dosud schválen není. IPR by měl hájit platný územní plán a veřejný zájem, který z něj vyplývá. Bohužel v tomto případě sehrál roli aktivního hráče a zklamal.

LN Jakou roli by ideálně IPR měl hrát?

Praha byla dvě desítky let bez hlavního architekta, je skvělé, že ho máme. Ale měl by si uvědomit, že rozvoj a vstupy do území mají být výsledkem dohody, ne vnucené strategie. Měl by sehrát roli toho, kdo dokáže různé zájmy zohlednit, vyvážit a vést ke kompromisu, stejně tak jak se to kdysi stalo s hotelem InterContinental a novým náměstím.

LN Klubu za starou Prahu se často vyčítá, že brání pouze historii a nechce do města pustit nic nového. Jaké principy souladu starého a nového sledujete?

Je hezké, že se nám to vyčítá, ale klub vznikl v roce 1900, a přesto se město už sto dvacet let dost dynamicky rozvíjí. Myslím, že principy, které u soudobé architektury oceňujeme, jsou dobře čitelné z naší Ceny Klubu za starou Prahu, kterou už skoro dvacet let každoročně udělujeme za novou architekturu v historickém prostředí. Nejde jenom o Prahu, ale o celou Českou republiku. Dnes se snažíme ukázat už téměř na stovce staveb, jak vstoupily do prostředí a jak ho nejen doplnily, ale povýšily, zlepšily. Snažíme se lokalitu analyzovat, porozumět intencím architekta, reflektujeme i dialog vznikající kolem stavby.

I do toho nejhistoričtějšího prostředí můžete vložit kvalitní soudobou architekturu. Ale vždycky je to o pokoře a snaze prostředí obohatit, a nikoli přebít. Schéma, že klub brání architektuře a někdo ji naopak musí prosazovat jemu navzdory, nás vrací k našemu tématu. Jakmile se dají nálepky, nevede se dialog. V souvislosti s projektem na náměstí Miloše Formana už nejde o diskusi, ale o neskrývané prosazování ryze komerčního záměru.

LN Proč se InterContinental nestal kulturní památkou, jak to ministerstvu kultury navrhl NPÚ již v roce 2015?

Hotel patří mezi dvě tři špičkové stavby 60. a 70. let u nás a to, že není památkou, je ostuda. Pokud nedokážeme dát památkovou ochranu takové stavbě, tak asi nedokážeme architekturu té doby docenit. Je to, jako kdybyste odepřela ochranu špičkovému dílu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Návrh ležel na ministerstvu strašně dlouho. Neprojednával se, protože ministerstvo nemá obecně k poválečné architektuře kladný vztah. Často argumentuje něčím, co není dobově relevantní. Vzpomeňte si na Transgas. Byl odmítnut, protože narušuje blokovou strukturu Vinohrad, je to urbanistická závada. Něco takového říct je strašné. Transgas vznikl v kontextu své doby, která věřila jiným urbanistickým idejím. V 21. století nemůžeme naše měřítka takhle aplikovat. Takový argument ale ze strany MK zaznívá opět. Je to extrémně neprofesionální. MK má architektuře porozumět v jejím kontextu, a ne být po půl století jejím soudcem. Další věc: k prohlášení budovy za kulturní památku nemusíte mít souhlas vlastníka, přesto se na to čím dál víc hledí. Otázkou tedy je, co se nám uchová, zejména z poválečné doby, která je už historií. Jsme od těch staveb půl století. S mnohem menším časovým odstupem se v 60. letech vyhlašovaly za kulturní památky funkcionalistické stavby ze 30. let. Pokud něčeho obdobného nebudeme schopni, tahle architektonická vrstva nám zmizí před očima.

KRISTINA ŽANTOVSKÁ

Autorka je publicistka a dramaturgyně

Zdroj: Lidovky.cz