Občané Prahy 1

V říjnu čeká obyvatele Prahy 1 místní referendum. Na první pohled to může působit sympaticky. Budeme mít možnost využít přímou demokracii v praxi - občané Prahy 1 budou moci vyjádřit svůj názor a výsledkem bude hlas lidu. Ale pojďme se na chvíli zastavit a podívat se blíže: o čem vlastně hlasujeme? A hlavně – může městská část výsledky referenda vůbec reálně naplnit?

 

Referendum má v ideálním případě sloužit k tomu, aby se občané vyjádřili k zásadním otázkám, které jsou přímo v kompetenci obce a jejichž výsledek lze okamžitě uvést do praxe. Jenže otázky, které Praha 1 předkládá, působí v mnoha případech spíše jako politická prohlášení nebo sliby, jejichž realizace neleží v rukou radnice.

 

Pojďme se tedy podívat na jednotlivé otázky a jejich reálnou proveditelnost. Konkrétní znění otázek najdete na stránkách městské části zde.

 

 

a) Zákaz provozu a parkování elektrických koloběžek

 

Formulace: „Souhlasíte s tím, aby … bylo přijato opatření, které by zakázalo provoz a parkování elektrických koloběžek…?“ je jasná a jednoznačná, která vzbuzuje dojem, že výsledek referenda může směřovat k přímému zákazu.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Problém je však v kompetencích MČ Praha 1 - městská část nemá plnou pravomoc vydat zákaz na celém území. Dopravní režim a vyhlášky řeší hlavní město Praha a magistrát. MČ může žádat, připravovat návrhy a tlačit na orgány, ale nemůže sama vydat plošný zákaz.

 

Reálný výsledek:

Pokud referendum vyzní pro zákaz, Praha 1 může předložit návrh magistrátu, instalovat dopravní značení (tam, kde to má v gesci), případně žádat zákaz sdílených koloběžek smluvní cestou. Neznamená to ale, že zákaz automaticky nastane. Navíc je potřeba připomenout, že zastupitelstvo hl. m. Prahy 11.9.2025 odhlasovalo, že od 1.1.2026 by měl platit zákaz půjčování elektrokoloběžek. MČ Praha 1 má tedy nyní docela silnou výchozí pozici a měla by zachytit momentum aktivního magistrátu a tlačit, aby se zákaz opravdu zrealizoval.

Hodnocení

Otázka je jasná, ale proveditelnost závisí zejména na spolupráci s magistrátem. Tato otáka z referenda je tedy ze strany městské části částečně realizovatelná.

 

 

b) Omezení provozu a parkování koloběžek (veškeré dostupné kroky)

 

Formulace dvou otázek týkajících se koloběžek působí zmatečně. Otázka a) se ptá na plošný zákaz, zatímco otázka b) na omezení – aniž by bylo jasné, co „omezení“ konkrétně znamená. Pokud občan souhlasí se zákazem, otázka b) je pro něj nadbytečná. Pokud odpoví „ano“ u obou, není jasné, zda preferuje zákaz, nebo jen omezení. A pokud u zákazu odpoví „ano“ a u omezení „ne“, může to naopak vyznít, že nechce žádná opatření. Takto nastavené otázky mohou tříštit hlasy občanů a umožňují radnici vykládat si výsledek podle potřeby.

 

Formulace: „Souhlasíte s tím, aby … podnikla veškeré dostupné kroky k omezení…?“ není jasná – neříká, jaké kroky. „Veškeré dostupné kroky“ je vágní.

 

Kompetence MČ Praha 1:

MČ může například žádat dopravní značky, ukládat pokuty, jednat s provozovateli sdílených koloběžek, lobovat u magistrátu. Ale nemá v ruce přímý nástroj plošného omezení.

 

Reálný výsledek:

Spíše politický signál než konkrétní právní krok.

Hodnocení:

Vágní formulace – hrozí, že výsledek bude vykládán jako „budeme se snažit“, bez hmatatelného efektu, spíše se tedy jedná o populistický krok, než o reálnou snahu, která by vedla ke konkrétnímu řešení.

 

 

c) Krátkodobé ubytování v bytech

 

Formulace: „… bylo přijato takové opatření, které by účinně řešilo krátkodobé ubytování…“ Otázka je relativně jasná (MČ Praha 1 chce řešení AirBnB apod.), ale stejně jako v předchozím případě, neříká, jakým způsobem.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Nemá zákonný nástroj plošně regulovat krátkodobé ubytování. To je primárně agenda státu (živnostenský zákon, stavební zákon, daňové předpisy). MČ může kontrolovat dodržování předpisů, navrhovat vyhlášky HMP, dávat podněty. Problém spočívá v nedostatečném dodržování zákonů a chybějících nástrojích k vymáhání práv. 

 

Reálný výsledek:

Pokud lidé odhlasují „ano“, Praha 1 získá silný mandát vyvíjet tlak na magistrát a stát, ale konkrétní řešení (např. zákaz či licence) nemůže městská část vydat sama.

Hodnocení:

Politický signál, právně nevynutitelné v rámci MČ. Spíše populistické (ale reflektuje reálný problém občanů). 

 

 

d) Hluk – tzv. „alkoturismus“ a náhodné zdroje

 

Formulace: „… usilovala o legislativní řešení, které by účinně postihovalo původce hluku…“ je velmi vágní – „usilovala o legislativní řešení“.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Městská část legislativu měnit nemůže – může pouze lobovat, předkládat návrhy Poslanecké sněmovně či ministerstvům.

 

Reálný výsledek:

Reálně nulová možnost přímého plnění. Jde jen o politický mandát.

 

Hodnocení:

Spíše čistý populismus. Výsledek je nezávazná deklarace bez konkrétních dopadů.

 

 

e) Prodej alkoholu po 22. hodině

 

Formulace: „… usilovala o legislativní řešení, které by umožnilo zákaz prodeje alkoholu po 22. hodině…“ Sice se jedná oj asné téma (zákaz prodeje po 22. h), ale znovu vágní formulace s použitím „usilovala o“.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Sama zákaz nevydá – to je na úrovni HMP nebo celostátní legislativy.

 

Reálný výsledek:

Pokud projde, může MČ lobovat, ale bez garance výsledku.

Hodnocení:

Spíše populistické – reálný krok není v rukou MČ.

 

 

f) Regulace hluku - hudební prodkuce, bary, lodě, upravené výfuky

 

Formulace: „… usilovala o přiměřenou regulaci nadměrného hluku…“ je velmi čiroká a vágní. Co přesně znamená „přiměřená regulace“? Různí aktéři si to mohou vykládat jinak – pro někoho je „přiměřené“ úplný zákaz, pro jiného jen kosmetická úprava.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Městská část má určité možnosti – může navrhovat místní vyhlášky hlavnímu městu, omezovat provoz restauračních zahrádek, vydávat stanoviska v povolovacích procesech u kulturních akcí a koncertů.

Pokud jde o hluk z výfuků a motorů speciálně upravených vozidel, to už je mimo její přímou gesci – spadá to pod policii, státní správu a zákonné normy (např. zákon o provozu na pozemních komunikacích a technické podmínky vozidel). MČ může pouze dávat podněty, tlačit na policii a žádat přísnější kontroly.

 

Reálný výsledek:

Praha 1 může připravit podněty a částečně ovlivňovat hluk z restauračních zahrádek, akcí nebo hudby na lodích, ale u hluku z upravených motorů je její role omezená na nátlak a spolupráci s policií. I s velkou dávkou aktivity je tedy případný kladný výsledek referenda částečně realizovatelný, ale plošné řešení přesahuje kompetence městské části.

 

Hodnocení:

Částečně proveditelné, ale formulace je hodně nejasná, takže hrozí, že výsledek bude v praxi bezzubý.

 

 

g) Bezbariérové veřejné toalety – zdarma, 24/7

 

Formulace: „… opatření, které zajistí bezplatnou dostupnost bezbariérových veřejných toalet na minimálně dvou místech…“ je velmi konkrétní – je uveden počet dvou toalet, jejich dostupnost, parametry (bezbariérovost, 24/7). Nicméně, když už se k tomu vyhlašuje referendum, tak by ten počet na celou Prahu 1 mohl být vyšší. 2 nové toalety kvůli celému referendu působí docela úsměvně.

 

Kompetence MČ Praha 1:

Toto je v moci městské části, která může zadat stavbu, provoz a zajistit financování z rozpočtu.

 

Reálný výsledek:

Pokud referendum projde, může být přímo realizováno. Jedná se o jasný a proveditelný výstup.

 

Hodnocení:

Jediná otázka s jasným a proveditelným řešením v gesci městské části.

 

Závěr

Když se podíváme na celé referendum, je zřejmé, že většina otázek přesahuje kompetence Prahy 1. Radnice sice může „usilovat o“, „lobovat“ či „jednat“, ale bez rozhodnutí magistrátu nebo státu změna nepřijde. Městská část by především měla tlačit na Městskou policii, která má v kompetenci postihovat porušování zákonů – a právě důslednější kontroly a pokuty by v mnoha případech mohly přinést okamžitý efekt. Platilo by to například pro noční hluk a pouliční popíjení, ale také pro problematiku koloběžek odložených na chodnících nebo pro nadměrný hluk z upravených výfuků aut. Namísto složitých legislativních změn by tedy stačilo důsledněji využívat nástroje, které už dnes existují.

 

Jediným bodem referenda, který má Praha 1 skutečně ve svých rukou, zůstávají bezbariérové veřejné toalety 24/7. Vše ostatní se pohybuje spíše na úrovni „budeme se snažit“ a závisí na ochotě magistrátu nebo státu. Radnice tak může občanům ukázat, že slyší jejich stížnosti, ale přetavit je do reálných řešení už bude mnohem těžší.

 

Otázka tedy zní: je referendum cestou k zásadní změně, nebo spíše drahým způsobem, jak dát občanům najevo, že „něco děláme“? A pokud jediným hmatatelným výsledkem budou nové toalety, možná bychom měli říct, že za půl milionu korun z rozpočtu je to opravdu luxusní „odskočení“.